Už v šedesátých letech dvacátého století se do Československa dostaly informace o pokusech motorizace kluzáku L-13 Blaník v zahraničí. To inspirovalo také naše tvůrce. První pokus udělali v Letňanském aeroklubu pod vedením konstruktéra VZLÚ ing. Frynty. Motor Walter A byl zabudován za kabinou nad křídlo.
Jeho výkon, pouhých 16 kW (21 k), nestačil pro vzlet plně obsazeného Blaníku a tak se s ním létalo jen v sólo obsazení.
Probíhaly i další experimenty s motorizací L-13. Do pokusů vytvořit motorizovaný nebo spíš motorový kluzák se zapojil také ing. Matějček, zkušený letecký konstruktér a zaměstnanec VZLÚ Letňany, který navrhl nový motorový kluzák pod označením M-17 Universal. Jeho stavba začala v roce 1972 ve vývojových dílnách Svazarmu v Brně-Medlánkách. Vznikl tak celodřevěný dvoumístný motorový kluzák se sedadly vedle sebe, motorem v přídi, dvoukolovým zatahovacím podvozkem a křídlem o rozpětí 17 m.
První prototyp byl vybaven německým motorem Stark Stamo MS-1500 (upravený Porsche) a ocasní plochy měl uspořádané do T. Poprvé vzlétl v polovině roku 1972. Další dva prototypy měly klasické ocasní plochy. Třetí prototyp se lišil mj. montáží stavitelné vrtule Hoffmann, v druhém prototypu se zase zkoušelo použití motoru Walter Mikron III. K sériové výrobě už nedošlo, přednost dostal Vivat, vznikající v Aerotechniku Kunovice z Blaníku.
Ing. Jiří Matějček zkonstruoval tento motorizovaný větroň v sedmdesátých letech. Byl poháněn motorem Walter Mikron o výkonu 60 kW (80 k). Vzhledem ke své hmotnosti a slabšímu motoru potřeboval vždy trochu delší rozjezd, ale letové vlastnosti měl velice pěkné. Velmi příjemně se ovládal a létal rychleji než motorizovaný Vivat. Bylo z něj ale o poznání hůře vidět a kvůli dvoukolovému podvozku byl také hůře skladný.
S letounem M-17 se zkoušely také aerovleky. Pokud „M sedmnáctka“ vlekla větroň Orlík, stoupali spolu 2 m/s, což bylo na motorový větroň v roli vlečné úctyhodné.
V soutěži o sériovou výrobu však typ M-17 s motorovým Blaníkem, označeným L-13SW Vivat, prohrál. Vyrobeny byly jen tři Universály. Do Aeroklubu Mladá Boleslav přišel jeden z nich v roce 1984. Létání na něm bylo velmi příjemné. Piloti kluzáků si ale museli při řízení zvyknout na jeho větší hmotnost a tudíž i větší setrvačnosti. Letoun je v každém případě významnou součástí naší letecké historie.
vystavený exemplář
Letoun imatrikulace OK-4900 byl do expozice Leteckého muzea Metoděje Vlacha zapůjčen Aeroklubem Mladá Boleslav.
