Letoun Piper Cub byl stěžejním výcvikovým typem amerických leteckých sil, na kterém se naučilo za 2. světové války létat 80 % tamních vojenských pilotů. Letouny používalo armádní letectvo (USAAF) i námořní pěchota (USMC) a Spojenci spolu s podobnými typy Taylocraft L-2 a Aeronca L-3, které byly všechny známé pod přezdívkou Grasshopper (kobylka luční).
Tato přezdívka plně vyjadřovala jejich bojovou činnost za války, kdy tyto lehké stroje „přeskakovaly” z jedné louky na druhou při plnění spojovacích, pozorovacích a jiných úkolů.
Vojenská verze L-4 lehkého letadla Piper Cub americké továrny Piper Aircraft Company vzniklo vývojem z původní konstrukce Waltera C. Jamouneaua Piper J-2 a J-3 Cub, vyráběných do roku 1942.
Od roku 1942 se vyráběla vojenská verze Piper L-4 Cub, nabízející pozorovateli lepší výhled díky větší ploše prosklení kabiny. Mezi léty 1938 a 1947 Piper vyrobil 19 073 kusů typu J-3, z nichž většina vznikla během druhé světové války. Vojenské Pipery J-3 původně nesly označení O-59 (O jako Observation, pozorovací), poté L-4 a včetně ostatních vojenských variant (např. NE-1 a NE-2 pro námořnictvo) bylo těchto letounů postaveno 5 413. Na konci druhé světové války byly mnohé letouny L-4 v Evropě odprodány přímo v místě svého působení. Do dnešního dne jich létají stovky po celém světě.
Vystavený exemplář
Repliku amerického letadla z roku 1942 postavil konstruktér Petr Mára s motorem Volkswagen 1, 8 z modelu Brouk. Později jej do své sbírky získal Nadační Fond Letadlo Metoděje Vlacha a instaloval do něj původní letecký motor Continental A65 z roku 1942 o výkonu 48 kW (65 k). Minimální rychlost tohoto letounu je 50 km/h a cestovní 115-120 km/h.
