Konstruktér Ing. Hans Grade propadl zájmu o letectví v roce 1907, kdy zkonstruoval a postavil své první letadlo. Na letišti Bork (heide) v Braniborsku založil továrnu na výrobu letadel vlastní konstrukce a na svých "aparátech” školil značné počty pilotních žáků.
Kurzy v Gradeho škole byly na tehdejší dobu velmi důkladné, třicetidenní. Žáci na dvousedadlových letadlech s instruktory létali přibližně 22 dní, pak přešli na samostatné lety na jednomístných strojích. Na nich měli do konce kursu nalétat přibližně 11 hodin.
Gradeho letadla se stala důležitým vybavením leteckých škol nejen v Německu, ale i v tehdejším Rakousko - Uhersku. I Češka Božena Láglerová, první pilotka jak v českých zemích, tak v celém Rakousko-Uhersku, složila dne 27. září 1911 po výcviku v Gradeho škole úspěšně pilotní zkoušku podle předpisů FAI a obdržela pilotní diplom s číslem 37.
Letounek samotný měl velmi jednoduchou konstrukci, trup tvořila doslova jediná bambusová trubka. I ocasní plochy byly z ohnuté bambusové tyče a pilot seděl pod křídlem na zavěšené plátěné sedačce, za letu přímo ve vrtulovém víru. Každý letecký adept si tak vychutnával létání opravdu na vlastní kůži.
Na svou dobu to byl jeden z nejlepších školních letounů a svému tvůrci Hansi Grademu přinesl nezastupitelné místo v dějinách aviatiky.
Vystavený exponát
Je celokovové duralové konstrukce a postavil ho Petr Svoboda. Pohání jej dvoudobý plochý čtyřválec Strádal STX 1200 o výkonu 41 kW (55 k), který vznikl spojením dvou a dvou válců motoru Trabant s novým blokem a klikovým mechanismem. Grade má rozpětí rychlostí od minimálních 40 km/h po „maximálku“ 80 km/h.
Letounek létá velice pěkně, ale vyžaduje pevné nervy a odhodlání, protože na rozdíl od „normálních letadel“ nemá žádnou kabinu a ne každý snese během letu sedět na sedačce ve vrtulovém víru ve volném prostoru, jen tak mezi dráty.
